Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kronika 1961 - 65

17. 11. 2009

Založen byl

JACHETNÍ ODDÍL

TJ Slovan Černovír

 

 

 

 Zakládající členové:

 

 Bartošová Marie

  Dostál Miroslav

  Dostálová Ludmila

  Chytil Milan

  Konečný Jaroslav

  Kouřil Miroslav

  Kurka Bohumil

  Kurková Božena

  Pletánek Miloň

  Romančík Oldřich

  Vránová Jitka

  Vrána Svatopluk

 

 

 

 

 

I. výbor oddílu

 

  předseda Pletánek M.

 hospodář  Vrána S.

  pokladník Dostálová L.

 jednatel Kurková B.

  kult. prop. Dostál M.

 

 

Pro nejbližší období byly určeny následující „bojové“ úkoly:

č. 1 získání baráku z Ovčárny

č. 2 získání povolení ke stavbě loděnice z ONV a povolení od n.p. Těžba štěrkopísku

č. 3 rozšíření členské základny, abychom byli schopni výstavbu uskutečnit.

č. 4 navázání spojení s krajskou a ústřední jachetní sekcí

 

Jak se podařilo tyto úkoly splnit?

 Nejdříve byla rozvinuta kampaň na získání baráku. Ta se zdařila za přispění některých dobrých známých na vojenské správě rekreačních zařízení. Po obdržení písemného povolení k bezplatnému rozebrání a odvozu materiálu, byla ještě v říjnu zorganizována brigáda a barák rozebrán. Materiálu z něho bylo tolik, že Tatra 111 s vlečkou, kterou zase zajistil Kavoň tak, aby to nic nestálo, musela během neděle překonat trasu Chomoutov – Ovčárna dvakrát. Protože k složení nákladu na Chomoutově bylo třeba hodně lidí, kteří se do stojedenáctky nevešli, nasedlo se do Miloňova auta, materiál se na místě budoucí loděnice složil, a zase se jelo „fofrem“ na Ovčárnu nakládat druhou fůru. Zkrátka na trase Chomoutov – Ovčárna bylo v tu neděli rušno.

 Těchto prvních prací zúčastnili se již i někteří noví členové z „organizačního náboru“. Byli to Láďa Kaláb, Mirek Hanzlík, Brychta, Dubský, Kutil, navrátivší se syn Tonda Škamrada a Pepek Bernard, který se stal organisovaným členem.

 Po létech netečnosti vyskočila ručička na barometru aktivity až na doraz. Předběžný souhlas ke vstupu do provozovny na Chomoutově se podařilo získat ještě do konce roku. Tonda Škamrada provedl nábor členů ve Stavoprojektu a získal 12 nových členů. Z Pozemních staveb se přihlásilo 6 členů, takže po příchodu dalších 8 osob vzrostl počet členů ke konci roku na 38. Zájem o jachtink předčil všechna naše očekávání.

 

 

1962

 

 Jakmile teplý jarní vítr alespoň trochu osušil rozmáčený terén na staveništi budoucí loděnice, započalo se s přípravami. Inženýři Tonda a Adamec vytyčili základy, Láďa Kaláb zajistil dodání asi 100 ks topolových sazenic (byly to vlastně stromy až 3 m vysoké), jejichž vysazování bylo první prací v nastávajícím roce. Dále byl přivezen štěrk na betonové patky, z bouračky na hřišti u Sokolovny byly získány cihly na podezdívku a jednu sobotu před velikonočními svátky se stavba rozjela naplno. Do 9. května byla hrubá stavba hotova. Samozřejmě, že práce bylo dost ještě na celé léto, ale to nejhorší jsme měli za sebou.

 Od května Kavoň s Miloňem soustředili všechen elán na dostavění prvních dvou Finů. Bylo zřejmé, že to budou krásné lodě, ale co obětavosti taková stavba vyžaduje, pochopí jen ten, kdo se o tom přesvědčí na vlastní kůži. Těsně před dovolenou zapojilo se do stavby spousta pomocníků, kteří ani na dovolenou nejeli. Nejcennější na tom bylo to, že v loděnici zavládl opět ten kamarádský duch, který pro nás vždy i v minulosti proměnil tu starou boudu v nejkrásnější klubovnu.

 V závěrečném finiši „makali“ ti dva skoro ve dne v noci. Navíc se objevily potíže s novými nevyzkoušenými polyesterovými laky, které nechtěly za chladného počasí schnout. Kavoň zhubnul asi o 10 kg a byl z něho téměř štíhlý mladík. Tato skutečnost nejlépe dokresluje úsilí, které bylo vynaloženo na to, aby Finy na Lipno jely. A také jely a stálo to za to. Kavoň s Miloňem přijeli sice o týden později za ostatními, ale ani je to moc nemrzelo, protože celý první týden pršelo. Vladimír Hradil měl sebou Mloka, a když přibyly ještě dva Finy, hned bylo v Táboře veseleji. Ježdění bylo jako na moři, a když jednou zastihla Kavoňe na vodě bouřka, povozil se tak, že na to do smrti nezapomene.

 Krásné „šumavské moře“ nám učarovalo tak, že jsme rozhodnuti jet k němu příští rok znovu.

 

 

 

 Po návratu z dovolené je stále spousta práce na dokončování loděnice a jejího okolí. Mirek Kouřil, Mirek Hanzlík a nový člen Zdeněk Kovář se pustili do stavby dalších třech Finů na Kopytě z Brna. Honza Jiříček propaguje pokrokové metody, lamináta do sádrové formy. Také na něm je vidět, že stavba lodí je zaručená, lékaři dosud neobjevená, odtučňovací kůra.

 Myslím, že v tom pracovním zápalu těch „velkých kluků“ je malinký kousíček z toho, co žene lidstvo kupředu, toho, čemu vděčíme za všechno nové, za Sputniky a Telstary a věřím, že dokud bude tato jiskřička v každém z nás, nemusíme mít obavy ani o budoucnost celého oddílu.

 Poslední událostí roku 1962 byla výroční schůze oddílu spojená s vodáckou „Žábou“ v závodním klubu Farmakon, se vším komfortem, tancem, promítáním filmů i buffetem se samoobsluhou. Než se to všechno vypilo a snědlo, byly 4 hodiny ráno.

 

1963

 

 Do nového roku vstupuje oddíl s poněkud zmenšeným počtem členů. Není však třeba věšet proto hlavu. Je to úkaz naopak žádoucí, kterému říkají národohospodáři stabilizace kádrů. Totiž ti, které do jachetního oddílu přilákaly reklamní fotografie se slečnami v plavkách, které půvabně opřeny o stěžeň plachetnice vystavovaly svůj profil, byli brzy zklamáni, když místo projíždění je čekala jedna brigáda za druhou. Bohužel naděje na zakoupení oddílových lodí, na kterých by mohli jezdit kdykoliv i ti, kteří vlastní loď nemají, je pro nás zatím beznadějně vzdálená. U těch, kteří i za těchto podmínek vytrvali, je však tím spíše záruka, že od tohoto krásného sportu tak hned neutečou, a že jsou pro něj ochotni něco obětovat.

 

 

 

 

 

 

Začátkem roku 1963 tvoří oddíl tito členové:

 

předseda  Pletánek M.

hospodář  Kouřil M.

pokladník  Dostálová L.

jednatelka  Bernardová M.

propag,  Hanzlík M.

matrikář  Sedláček J.

 

 

 

 

 

 

Členové:

 

Škamrada A.   Konečný J.  Opletal L.  Široká E.

Utíkal L..  Kurka B.   Jiříček J.  Kurková B 

Vrána S.  Svoboda J. .   Adamec   Vránová J. 

Bernard J.  Maršálek L.  Bartoněk K.   Sedláčková B.

Dostál M.  Romančík O.  Hradil V.   Kouřilová M.

Široký V.  Kaláb L.  Prášil J.   Utíkalová A.

Macalík J.  Kovář Z.  Prášilová S.  

  

 

 

 

 

 Počátkem roku byly menší potíže s povolením vstupu do provozovny v Chomoutově. Byli vysláni diplomatičtí zástupci Vladimír Hradil a Luboš Utíkal, aby záležitost uvedli na správnou míru. Po několika konferencích a audiencích u bezpečnostního technika n.p. Těžba štěrkopísku se úkol zdařil a smlouva o neútočení byla ratifikována.

 

 V květnu zúčastnil se Mirek Hanzlík s Miloňem krajského školení trenérů a rozhodčích jachtinku Ostravici. Začínáme růst i po stránce odborné.

 V loděnici se dodělává šatna, přistávací můstek, okenice a spousta ostatních drobností. Lodní park se rozrostl o jednoho importního Fina z NDR, kterého zakoupil Vladimír Hradil. Na ostatních Finech se horlivě pracuje, aby byly hotovy do dovolené. Kdyby se vše zdařilo podle plánu, jelo by letos na dovolenou již 6 Finů.

 

 V červnu se zúčastnil Kavoň s Miloňem krajských přeborů na Žermanické přehradě. Kavoň si vyjel 1 bod na III. Výkonnostní třídu, Miloň zatím nic. Obě lodě a hlavně podvozky jsou středem zájmu a byla možnost oboje okamžitě výhodně prodat.

 

 V polovině července vyrazilo na Lipno celkem 5 Finů a jeden Pirát manželů Prášilových.. Doma zatím musely zůstat Finy Mirka Kouřila a Hanzlíka. Odjíždělo se na dvě etapy, takže jsme nebyli, bohužel, utábořeni všichni pohromadě. I tak byla letošní dovolená nejkrásnější jak po stránce jachtařského vyžití, tak i co do výběru tábořiště.

 Termín dovolené byl vybrán tak, abychom se mohli zúčastnit závodu přátelství, který předchází mistrovství ČSR. Závod jeli Kavoň s Miloňem na Finech a Honza se Sylvou na Pirátu. Kavoň získal druhý bod na III. VT a tím splnil limit pro její udělení. Prášilovi zajeli velmi pěkně a získali bod na II. VT. My všichni, kdož jsme měli možnost třeba jen z povzdálí pozorovat ruch v přístavišti před velkým závodem a všechno to ostatní dění kolem, cítíme se býti k tomuto krásnému sportu stále víc a více připoutáni a myslím, že se tak děje s každým, kdo jej bezprostředně pozná.

 Po návratu z dovolené následovaly další závody. Veletržní regaty v Brně se zúčastnili Kavoň s Miloňem a Prášilovi.

Na modré slunce Plumlova byla naše účast zatím největší. Jeli ji Prášilovi, Mirek Kouřil, Zdeněk Kolář, Kavoň a Miloň. Oba tyto závody zkazil naprostý nedostatek větru.

 Zatím se v našem týmu pracuje naplno. Laďa Kaláb s Jurou Sedláčkem staví vlastní kopyto ne Fina a naši nejmladší Láďa Opletal, Vašek příhoda a Rosťa Blažíček se pustili do stavby kopyta na skořepinového Mloka typu Farou. Bude to nejmodernější Mlok postavený podle francouzských plánů.

  Stavitelé těchto kopyt by měli být zapsáni do této kroniky velkými písmeny, aby byla zdůrazněna jejich zásluha na dalším rozmachu našeho oddílu, hlavně jeho lodního parku.

 Po dohotovení kopyta na Fina začal se stavbou lodi Jarda Macalík, po něm Olda Romančík a na toho už hartusil Pepíček Svoboda, aby už i on mohl slavnostně zahájit stavbu.

 Koncem léta mají hotovou skořepinu na Mloka Farou Láďa, Vašek a Rosťa. Kdo z nich vyjede první na vodu, to se zatím neví, ale na kopyto už čeká další stavitel Jarda Hlaváček.

 Prostě je to krása, když člověk pozoruje ten budovatelský zápal kolem, jenže budeme muset pomalu uvažovat, kam všechny ty nové lodě dáme. Jsou to starosti, avšak již mnohem radostnější než ty, které jsme měli před dvěma lety, když se loděnice stala myší rezervací.

 Konec sezóny byl zakončen již tradiční „žábou“, spojenou s výroční členskou schůzí a volbou nového výboru.

 

 

 Složení výboru pro rok 1964:

 

 

 Předseda  Miloň Pletánek

 Hospodář  Mirek Kouřil

 Jednatel  Marie Bernardová

 Pokladník  Božka Kurková

 Sport. tech.  Honza Prášil

 Matrikář  Jitka Vránová

 Propagační  Mirek Hanzlík

 Revizní komise  Luboš Utíkal, Mirek Dostál

 Člen výboru  Láďa Opletal

 

 

1964

 

 Ani během zimních měsíců roku 1964 nebyla činnost oddílu přerušena. Pokračovalo se v práci na rozestavěných lodích a kromě toho bylo konáno pravidelné školení v zasedací síni Pozemních staveb, na kterém Miloň vysvětloval závodní pravidla a základy teorie plachtění. Účast bývala poměrně dobrá.

 V měsíci dubnu zúčastnil se Kavoň a L. Kaláb krajského školení trenérů třetí třídy na Ostravici a Miloň ústřední školy pro trenéry druhé třídy, které probíhalo po dobu desíti květnových dnů na Máchově jezeře.

 V první polovině roku zúčastnili jsme se několika závodů. Na Žermanické přehradě to byl závod „ O Štít Piráta“, kterého se zúčastnili Kavoň s Miloňem na Finech a Prášilovi na Pirátu. Přeboru kraje zúčastnilo se již sedm členů našeho oddílu: Kavoň, Miloň, Mirek K., Prášilovi, Rosťa Blažíček a Láďa Opletal. Rosťův nový Mlok typu Farou byl tak říkajíc ještě teplý, a proto se závod neobešel bez menších defektů. I tak byl náš nástup na závodní kolbiště úspěšný a všichni si vyjeli body na II. nebo III. Výk. Třídu. Jarního závodu na Plumlově se zúčastnily 4 naše lodě.

 A v loděnici je stále spousta práce. Vladimír Hradil získal z akce „Z“ 140 m2betonových dlaždic, kterými byla vydlážděna loděnice a přístupová cesta k můstku. Vydláždění celkovému vzhledu naší boudy ohromně prospělo. Když byly dohotoveny i stojany na uskladnění 21 lodí, dostala loděnice konečně vzezření, které alespoň zhruba odpovídá našim představám.

 V měsíci červenci zúčastnili se závodu „O hornický kahan“ 3 naši závodníci a jeden dorostenec. Rekordní účast byla na Modré stuze Plumlova, kterou jelo našich 5 Finů, 2 Mloci a 1 Pirát. Svůj závodnický křest prodělal Olda Romančík. Tímto závodem zakončili jsme letošní závodní sezónu na cizích vodách.

 Velkou akcí uprostřed léta byl zájezd na Balaton, jehož hladinu brázdilo letos 7 našich lodí. Počasí bylo nádherné, a když to trochu fouklo, zajezdili jsme si na zpěněných hřebenech vln jako ještě nikdy. O tom, jaké pocity má trosečník na širém moři vám může podat přesné informace Honza Jiříček nebo Vladimír Hradil. Zajímalo je to tak, že si nenechali ujít příležitost vyzkoušet si všechno na vlastní kůži.

 Po návratu z dovolené očekával nás ještě oddílový přebor. Ten byl zahájen v měsíci září a zúčastnilo se ho 18 členů na 11 lodích. Škoda, že je v našich řadách ještě hodně těch, kteří nemají o závodní jachting alespoň v tomto „domácím“ provedení vůbec žádný zájem. Všichni ti, kteří se však oddílového přeboru zúčastnili, závodili s velkým zaujetím a naše ženy bojovaly až doslova třísky létaly. Škoda, že nepříznivé počasí zmařilo provedení finálových rozjížděk, ve kterých se měli utkat vítězové jednotlivých skupin. Přeborník oddílu nemohl být proto vyhlášen. I tak první oddílový přebor splnil své poslání a u mnohých probudil zdravou soutěživost a zájem o další praktické i teoretické zdokonalování. Výsledky uplynulého závodního období možno hodnotit jako velmi uspokojivé.

II. výkonnostní třídu získali:  Prášil, Vrána, Pletánek

III. výkonnostní třídu získali: Kouřil, Blažíček, Prášilová, Jiříček

Výkonnostní třída mládeže:  Opletal

 

 Získání výkonnostní třídy mají velký význam z hlediska hodnocení našeho oddílu jako složky ČSTV a za druhé proto, že je jimi podmíněna účast na krajském přeboru a mistrovství ČSSR.

 

 „Žába“ na ukončení sezóny se stala již tradiční záležitostí a zúčastňuje se jí stále větší počet členů i pozvaných hostů. Do našeho kolektivu přibyli další členové: Libor Oploštil, Karla Macková, Jindra Holas.

 

 Zahájení nové sezóny předcházelo opět teoretické školení a seznamování se závodními pravidly, bohužel, za poměrně malé účasti. Na rozestavěných lodích se pokračovalo samozřejmě různým tempem. Staví se 4 Finy a Jindra zahájil práci na dalším Mloku typu Farou.

 V květnu byli pozváni do kurzu pro trenéry III. třídy Mirek K. a Honza J. Práce na vylepšování loděnice a přístavu není již letos mnoho, a proto hned, jak to počasí dovolí, začíná činnost na vodě. Urputně se zbrojí a připravuje na nadcházející boje.

 První startovní výstřely zazněly pro naše závodníky 22. května při jarním závodě na Plumlově. Sezóna byla zahájena úspěšně. Miloňovo druhé a Kaloňovo třetí místo je slibným začátkem. Také krajský přebor, který se jel v červnu na Žermanicích potvrdil stoupající úroveň našich závodníků a slušnou kvalitu maďarských terylénových plachet, které si odvezli Svaťa s Miloňem.

Umístění: tř. F  - Miloň 3 tř. M  Láďa O.  3..

  Svaťa 12. Rosťa B. 4.

  Božka K. 3.  

 

 Úspěch mohl být ještě výraznější, kdyby nebylo došlo k nehodě, při které Svaťa rozbil loď, a to právě při rozjížďce, ve které suverénně vedl. Tato příhoda byla tak dramatická, že stojí za zaznamenání.

 Počasí bylo při těchto přeborech velmi proměnlivé. V poslední rozjížďce, která se jela v sobotu odpoledne, to pěkně funělo. Vítr jako objednaný pro Kaloňových 110 kg. Svaťa se dostal hned v prvním kole do čela a postupně svůj náskok zvyšoval. Vítr stále sílil a vypadalo to, že se něco přižene. Na konci druhého kola vedla „dvěstěpětka“ o dobrých 400 m. Svaťa samou radostí nad svým jistým vítězstvím asi zapomněl počítat bojky a v domnění, že již ukončil závod, přistál u břehu a klidně pozoroval další přijíždějící lodě. Neuvědomil si, že sice projel cílovou čárou, ale v opačném směru, a že měl jet ještě na další bojku a od té teprve do cíle. Když si to konečně uvědomil, sedl znovu do lodě a jel za ostatními, kteří již byli sice vpředu, ale ne tolik, aby nemohl alespoň některé předjet a získat ještě slušné umístění. Úsek k poslední točné bojce se jel na čistý zaďák a od ní potom křižováním do cíle. A v tom to přišlo. Obloha nad hrází přehrady zčernala jako těsně před bouřkou, náhle zešedla a od hráze se hnala po hladině bílá tříšť, jak větrný poryv strhával zpěněné hřebeny vln. Někteří ani neměli čas pozorovat, co se děje, protože to vše se odehrávalo za jejich zády., Ti, kteří včas zpozorovali, co se chystá a kteří znali, co umí natropit bouřka, přicházející z té strany, snažili se zachránit přistáním u břehu. Když poryv zastihl závodící lodě, nastalo závěrečné drama. Během 15 vteřin byly všechny lodě, které jely v tom okamžiku na zaďák kýlem vzhůru. Mloci, Fini, Piráti – všichni bez rozdílu. Jen ti první, kteří již otočili poslední bojku a křižovali proti větru, ti to „přežili“. A mezi těmi již Svaťa, bohužel, nebyl. Ten se řítil ve skluzu na zaďák jako motorák, svými 110 kg vyvažoval loď a snažil se napravit, co pokazil. Když však přišla ta bafa, vyzvedlo ho to do výšky a Delfín se převrátil přes „šňupák“ stěžněm dolů. Přitom se vylomil stěžeň i s kusem paluby. A to byl konec jeho nadějím. To, že nebyl postižen sám, a že ze 22 Finů dokončilo závod jen 6, bylo jen slabou útěchou. Do poslední objí6ďky loď sice provisorně spravil, ale na umístění v první třetině již nebyla naděje. Podobnou hrůzu, i když ne s tak dramatickým zakončením, prožívala každou rozjížďku i Božka, která závodila vůbec poprvé. Její 3. místo je odměnou za houževnatý boj s vrtošivou lodí a tajuplnými závodními pravidly. 3. a 4. místo našich mlokařů bude jistě povzbuzením pro ně i pro ostatní.

 27. 6. 1965 – Stavbařská regata Chomoutov

První závod zařazený v celostátní termínové listině pořádaný naším oddílem. Velké přípravy a slušná úroveň zásluhou závodníků z Prostějova, přeborníka ČSR ve třídě Mlok Karla Veselého, člena reprezentačního družstva Waldemara Chalupníka a ostatních. Pěkné ceny, které darovaly Pozemní stavby, si odvezli, bohužel, naši hosté.Na naše závodníky zbyly jenom Miloňem vyrobené pryskyřicové plakety. Vymluvit jsme se mohli jenom na počasí, které již nemohlo být horší.. Po celý závod bylo skoro bezvětří a zakončil to liják za úplné plavby. Závod měl přesto hladký průběh až na to, že nějaký dobrodinec ukradl v jedné rozjížďce bojku. Snad příští II. regata dopadne pro nás líp.

 V závodní sezóně byly absolvovány ještě závody: Hornický kahan, Modrá stuha Plumlova a Závod přátelství, který se jel před MR na Oravě. Olinovi, který byl na Oravě jako pozorovatel, učarovali Létající Holanďani západních Němců, kteří startovali v mezinárodní regatě. Byly to skutečně nádherné lodě a myslím, že Olda nebude klidně usínat, dokud nebude takový „přístroj“ mít. A protože patří mezi „staré vlky“, nesnil příliš dlouho a začal na věci pracovat. V sezóně 1966 má být naše flotila doplněna dvěma FD, a aby naše kýly nebrázdily jen vody sladké, staví Miloň námořní jachtu klasifikace J.O.G. typu Cap Corse.

 A ještě na jeden závod nesmím zapomenout.: 13. 6. 1965 se jel druhý oddílový přebor. Přeborníkem oddílu a držitelem věčně putovního poháru, který věnoval Miloň, se stal Honza Jiříček.

Přebor žáků vyhrál Kouřil Mirek junior. Myslím, že s bilancí letošní sezóny můžeme být spokojeni.

Bylo získáno: 6 třetích výk. tříd

 2 druhé výk. třídy

 1 první výk. třída

 je-li nějaký důvod k nespokojenosti, tak je to jen ta skutečnost, že je nás, kteří máme o závodní jachting zájem, vzhledem k velkému počtu lodí, stále málo. Snad se situace v tomto směru zlepší, až bude dostavěn podvozek pro šest lodí, který umožní účast na závodech i těm, kdož nemají možnost dopravit loď na závody vlastním autem.

 

 

 

 

 

 Je konec listopadu, je po výroční členské schůzi oddílu, na které byl zvolen nový výbor v tomto složení:

 

Předseda  Pletánek M.

Hospodář  Maršálek M., Romančík O. 

Pokladník  Kurková B.

Sport. Tech. Kom. Kouřil, Jiříček, Vrána, Hanzlík

Revisní  Dostál M., Utíkal L.

Propagační Oploštil L.

Jednatelka Bernardová M.

 Je konec jednoho roku v životě oddílu a mluví se o závažných změnách, ke kterým má dojít, a které budou mít podstatný vliv na další vývoj oddílu.

 Při n.p. Pozemní stavby má být vytvořena nová jednota a nám bylo navrženo, abychom se stali spolu s házenkáři Mor. Železáren její součástí. Na členské schůzi bylo o tomto hlasováno a návrh na přechod k nově vytvářené jednotě byl jednomyslně přijat. Nechceme se na celou záležitost dívat příliš růžovými brýlemi, ale přesto se domníváme, že tato změna bude dalšímu vývoji jen ku prospěchu, i když někteří věční pesimisté o tom pochybují. Nechci ale předbíhat událostem, a proto hodnocení tohoto rozhodnutí ponechám až na dobu pozdější.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář