Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kronika 1953 - 57

17. 11. 2009

Ujal jsem se úkolu kronikáře a při prohlídce kroniky jsem zjistil, že dosud zůstaly prázdné listy, které mají informovat o osudech klubovny v letech 1948 – 1951. Když tak neučinila moje předchůdkyně, uvedu alespoň ve stručnosti, že po odchodu řady chlapců na vojnu a na studia, zůstala klubovna opuštěna. Došlo dokonce k tomu, že byla vykradena a pro začátek naší činnosti zbyly pouze dvě lodi: Kachna a Světluška. V klubovně se usadila a začala řádit skupina kluků z přilehlých ulic. Jak vidíte, na počátku byl stav skutečně neutěšený, ale nezalekli jsme se. O dalších osudech nechť se rozhovoří další články.

   Milan, v.r.

 

 Je to dlouhá doba, co kronika ležela zapomenuta. Je to víc než dva roky, co Tonda svým perem zachycoval naše krásné a někdy též i méně krásné chvíle, prožité v kamarádském duchu „Bouřliváků“. Psal se červen 1948, kdy naposled kronikář píše o našem vstupu do Sokola Černovír, o „Osadě Yukon“ a o krásném životě Junáků. Jsou to vzpomínky, které nikoho, kdo prožil tyto chvíle s námi, nebolí. Co bylo po červnu 1948? Píše se leden 1951. Dočetl jsem kroniku „Bouřliváků“, Vzpomněl jsem si na všechno, co jsem jako Bouřlivák prožil a nikdy na to nezapomenu. Ale proč kronika nepokračuje, proč nejsou vedeny zápisky, které po létech oživují vzpomínky tak krásné a činí člověka šťastnějším a radostnějším? Zaniklo opravdu to, o čem jsme říkali, že nikdy zaniknout nemůže?

 Po vstupu do Sokola se v oddíle nic nestalo nového. Ještě do dnešního dne nebylo provedeno sloučení, které by mělo za následek rozvoj činnosti. Kluci, kteří tvořili kádr „Bouřliváků“, jsou na studiích, někteří odešli na vojnu a jiní za svými povoláním. Na jejich místa přišli noví a ti snad ani nevědí o tom, co bylo. Dozví se to od někoho z nás? Rozproudí se ten krásný život v klubovně, loděnici, na hřišti i na vodě? Objeví se v kronice listy, popsané malými příběhy o opravě klubovny, schůzkách a výletech? Příběhy, které nikdy nezapomeneme, kdo je prožil?

 

  Opsáno do kroniky podle volného listu,

  psaného v lednu 1951. 

 

 

Květen 1953

 

 Po dvou letech se znovu otvírá kronika, jejíž poslední zápisy mluví o živoření a pozvolném zániku kanoistického klubu v Černovíře, klubu s tak bohatou tradicí. Otvírá se pro nové zápisy nového klubu – Spartaku Lutín.

 Pročítala jsem několikrát zápisy svých předchůdců – kronikářů osady Yukon, , později SK Černovír a konečně kanoistického oddílu Junáka. Jejich řádky vanou duchem, který v sobě má určité kouzlo, které je však pro nás již kouzlem zvadlých květin, čehosi mlhavého, co nelze zasadit do rámce druška. Byli jsme postaveni před otázku: máme my vůbec právo pokračovat v této kronice? Znamená založení našeho klubu prodloužení tradice zaniklého kolektivu? Cítíme, že zde vzniká něco nového, jiného než bylo. Rozpaků nad zodpovězením této otázky nás zbavuje fakt, že to základní, hluboké, zdravé – duch kamarádství, smysl pro mladý, radostný, kolektivní život, je pouto, které nás pojí s našimi předchůdci. Tento základní prvek, který přijímáme z jejich tradice nás opravňuje k pokračování této kroniky. Odmítáme však jejich falešnou romantiku, která tak silně prolínala jejich životem. Hlásíme se k jejich práci, sportu, k jejich životnímu elánu a optimismu. Náš vstup do klubovny, která vyrostla z jejich práce, ale bude trvat prací naší, je tedy symbolickým aktem.

 Bibina, v.r.

 

 

Červen 1953

 

V. Hálek: Myšlenka krásná zaťuká-li,

     ó spěš o duši zotvírej … 

 

 Tato krásná myšlenka znovuvzkříšení klubu zaťukala letošního jara v duších našich dvou kamarádů – Miloňe Pletánka a Jardy Mrázka. Ovšem – každý počátek je těžký, ale stavět slova z ničeho je přece jen podivné. Miloň a Jarda – oba zaměstnanci Sigmy provedli zde nábor do kanoistického odd. Spartaku Lutín. Nábor byl úspěšný – ovšem na papíře. Skutečnost byla méně potěšující. Přihlášení členové najednou ztratili zájem. Ale nadšení obou našich vedoucích nepokleslo, naopak, měnilo se v čin. Sami zachraňovali z trosek klubovnu a loděnici, které už dávno mohly být svědky živé činnosti starého klubu. A najednou – bůhví jak se to stalo, začali jsme se scházet jeden po druhém a brzy bylo vytvořeno jádro této nové sportovní organizace.

Tvořili ji: Miloň Pletánek Irča Šťastná

 Jarda Mrázek Franta Lučan

 Karel Jordán Bibina Snášelová

 Milan Chytil

 

 Ze začátku nemohlo být ovšem ani řeči o nějaké organizační činnosti. Scházeli jsme se prostě na hřišti, abychom si zahráli volejbal, chodili se společně koupat a někdy večer si zazpívali při kytaře. Byla to prostě „parta“ a ne klub. Časem se však naše kamarádství utužilo, pravidelná docházka – základní požadavek jakéhosi spolkového života – byl prvním náznakem pozvolného vzniku většího organizačního útvaru a koncem června došlo toto formování téměř konečného stadia.

 

Červenec 1953

 

 Líně teče voda ve vyschlé řece, líně plynou mráčky po žhnoucí obloze, líně a ospale vyhlížejí zavřené okenice naší klubovny, polozbořený komín dřímá lhostejně na slunci. Ale až se tě zima zeptá, cos dělal v létě! Do zimy je ještě celá věčnost a letní deště zatím nehrozí. A je to hřiště, voda, krásné dny, které si nezaslouží, aby byly tráveny v klubovně, ať tedy počká.

 

 F. Šrámek: Léto budiž pochváleno!

 

 

 

 

Srpen 1953

 

 Sladce líné dny byly přerušeny pracovní horečkou. Přípravy na Vranovskou přehradu. Nemohli jsme se tohoto „týdenního království božího na zemi“ zúčastnit všichni, ale do příprav se zapojili nesobecky, radostně všichni. Byl to vlastně první krok k opravdové činnosti. Opravovala se loď (jediná v klubu kromě staré chudinky Kachny), připravovala se Jola a vůbec – loděnice ožila zdravým duchem práce. Ale ani po odjezdu našich rekreantů nenastává ustrnutí. Upravujeme hřiště, uklízíme klubovnu a loděnici a vůbec – „pracujeme na národa roli dědičné.“ Výborně. Obzory se vyjasňují, budoucnost klubu se rýsuje.

 

 

Září 1953

 

 Začíná velmi slibně. Začíná se mluvit o ustavující schůzi, na níž budou rozděleny úkoly jednotlivým členům a vůbec – začne se už doopravdy pracovat. Slova nezůstávají, bohudíky, je slovy a den

15. září

zaznamenává památnou první schůzi DSO Spartaku Lutín – oddílu kanoistů. Teprve tato schůze je aktem, kterým se oficiálně bere na vědomí existence našeho oddílu.

 O náplni této schůze mluví zápis, pořízený naším novopečeným „administrativním vedoucím“ Milanem Chytilem, uložený v našem „bohatém archivu“.

 Prvním důležitým bodem programu byl rozvoj sportovní činnosti. To znamená, že 1x týdně budou treningy (zatím stanoveny na pátek 17,30 na hřišti), na podzim budeme cvičit v tělocvič. Sálu DSO Jiskra –Farmakon. Propůjčení tohoto sálu bylo již projednáno.. Cvičení mají být přípravou pro plnění disciplin PPOV. Usnesli jsme se, že získáme 9 odznaků PPOV.

 Jako druhá byla řešena otázka znovuvybudování klubovny a loděnice, na kterých už silně hlodá zub času.. Prvního úkolu – opravy střechy – se ujali všichni členové, čestný úkol – oprava komína – byl svěřen Karlu Jordánovi. Miloň Pletánek přijal na svá bedra opravu okenic a zasklení oken, Laďa Kovář se velkoryse propůjčil k opravě elektrického vedení a úpravou (jakož i úklidem) klubovny byly pověřeny Bibina Snášelová a Irča Šťastná. Administrativní práce provádí Milan Chytil.. O vybavení našeho „lodního parku“ se postarají kluci.. Úkoly rozděleny, práce začíná..

 Splnil, splnila (splnilo ne), splněno – najdeš v rubrice „termín splnění úkolu“našeho velkého rozvrhu prací. Pracuje se opravdu s elánem. Střecha je téměř hotova, znetvořený komín díky potu (prý i krvi a slzám) Karlovu „je postaven na nohy“, pilně se opravuje Jonáš, Jardovo kladívko, ťukající neúnavně do „polotovaru“ canoe připravuje lidi o nervy, po klubovně jsou rozvěšeny prapory práce – umývací hadry a najdeš tu také takový přepych jako je kartáč a kbelík. Doklad růstu, rozvoje, není-liž pravda??

 Nejhřejivější na této práci je vědomí, že tohle všechno děláme pro radostný život kolektivu, pro sebe, pro krásné a plné užití svého volna. Cítíme, že nebudeme nehodni toho, co nám zde zanechali naši většinou neznámí kamarádi, že povzdech mého předchůdce Tondy o neúctě k jejich práci vyzní naprázdno, a že se splní jejich přání, aby se rozproudil opět ten krásný život v klubovně, na hřišti a na vodě. Pro věčnou paměť nechť se tedy v kronice skví jména a tváře těch, kteří svýma rukama uskutečňují jejich i své myšlenky o krásném, hřejivém kamarádství..

 

 

 

Miloň Pletánek

Hlava i krk našeho klubu, zkušený kanoista, sportovec, dobrý kamarád. Klempíř, sklenář, pokrývač – cokoli chuti. Zvuk jeho charakteristického smíchu možno nejčastěji uslyšet před a po jeho nejosobitějším výroku: kuš, kuš, žebráčku.Rychle dodávám. Že je to tvor nadmíru dobrosrdečný a klidný – doufám, že si to tím u něho vyžehlím.

 

Jarda Mrázek

Krk i hlava našeho klubu. Dítko nesmírně pracovité, včelička, mraveneček – vyberte si. Hlava otevřená + 50 dalších ctností. Správný kluk. Někdy ubrblaný, ale brzy ho to přejde. Zvláštní znamení: jaktěživ nemá pumpu na kolo.

 

Z. Mrázek

Člen novopečený, kronikáři dosud neznámý. Zárukou jeho kvalit však bude asi jeho blízké příbuzenství s Jardou. Je to totiž jeho bratr.

 

Milan Chytil

Puntičkářský „ouřada“ klubu, výrobce systémů v jakékoliv práci a počínání vůbec, důsledný kanoista (tvrdošíjně strká loď vyschlým korytem Moravy – za nejnižšího vodního stavu). Dobrý kamarád.

 

Karel Jordán

Kapitola sama pro sebe. Volejbal a kytara – to je jeho veliká Budoucnost. Nedosáhne-li zde své kariéry, stane se jistě nějakým „estrádníkem“. Charakteristické: zabijácké vtipy, rybičky a všechno, co s nimi souvisí – hlavně vši.

 

Irena Šťastná

První žena mezi touto tlupou. Milé, veselé děvče, dobrá zpěvačka. Jinak zvaná „paní učitelka“, protože bývá pravidelně obklopena houfem černovírské či lazecké mládeže.

 

 

Vítězslav Tylajka

Nenápadný mladý muž, který se zatím nemůže chlubit pravidelnou docházkou.. Budiž mu to odpuštěno za jeho sliby, že už „načisto určitě“ bude chodit. Hezky a s elánem zpívá.

 

Libuše Snášelová

O sobě člověk nikdy rád nemluví. Ať si mě proklepe někdo jiný anebo – ať mluví mé zápisy.

 

Alžběta Mrkvová

Třetí příslušnice krásného pohlaví v této „sešlosti“. Zatím se ještě neprojevila. Tak nevím. Připíšu to časem.

 

Miroslav Kouřil

Starý člen kanoistického oddílu pamatující starou osadu Yukon i Junáka. Hlásí se znovu k vodnímu sportu, k oddílu, v němž se mu bude možná právě tak líbit, jako v oddílech minulých.

 

Marie Kouřilová

Žena Mirkova.. Milé děvče. Její roztomilý syn jí však nedopřává mnoho času,který by mohla strávit mezi námi.

 

Milan Majer

Novopečený člen, kamarád Karlův, zvaný též Milan – boxer na rozdíl od „Milana normálního“ – t.j. Chytila (podle Karlova výroku). Vášnivý rybičkář. Dobrý, veselý kluk.

 

 Tak prosím – tohle je galerie našich členů. Pochválená za tyhle charakteristiky jistě nebudu.

 Kromě těchto řádných členů chodí mezi nás i spousta chlapců a děvčat: Vláďa Kovář, Věra Hladká, Miloš Sudek, Zdeněk Vlkoš a členové „staré gardy“V. Dostál, Honza Eliáš, Bobin Mančám, Luděk Dorotek a jiní.

 Ale probůh, jak jsem mohla zapomenout na našeho dávného člena, skvělého kamaráda

Frantu Lučana. Doufám, že mi to odpustí, vina je to stejně matrikářova, který na něho zapomněl v matrice, která mi sloužila jako podklad k tomuto povídání. Charakteristika: po všech stránkách správný, milý kluk. „Morové“ vtipy a skvělé, charakteristické, slovácké nářečí. Lukostřelec. Škoda, brzy nám však odejde do nenávratna – nastupuje letos na vojnu.

 Teď už je to, myslím, všechno. Další členové, kteří bezesporu brzy přibudou, budou „rozneseni“ na dalších stránkách.

  

  Bibina, v.r.

 

 

 

 

 

 

 Život v klubovně však běžel dál v počátečním tempu. Pod firmou Spartaku Sigma Lutín se rozvíjela naše další činnost. Po dlouhých bojích dostali jsme od Spartaku Sigma do vínku 2 závodní lodě: pstruha a piráta. A abych byl správný kronikář, nesmím zapomenout na časové vymezení – bylo to v lednu 1954. Na jaře k nám přibyla řada nových členů: Tonda a Ivan Mrázkovi (bratři), Bohouš a Božka Kurkovi (manželé) a z vojny se vrátil Milan Mareš. S růstem počtu členů rostla také chuť do práce. Společně jsme provedli úklid klubovny, úpravu hřiště. Miloň Pletánek a Milan Chytil opravili starý dvousedadlový kajak zv. „Jonáš“. Jardu Mrázka, který se pustil do stavby kanoe, následoval ještě Milan Mareš, Tonda a Ivan Mrázkovi. I Mirek Kouřil, jehož prastará „Kachna“ byla slavnostně spálena. A tak se pomalu naše loděnice plnila loděmi a tato skutečnost nás nutí, abychom pomýšleli na rozšíření loděnice. V té době se k nám připojil další oddíl: Slovan Farmakon, vedený Milošem Dudkem. Přibyli noví členové, někteří ze členu Spartaku, ovšem zaměstnanci Farmakonu, přecházejí k nim. Existence těchto dvou oddílů byla však více méně formální, neboť jsme všichni žili společným, veselým a družným životem. Zásluhou Miloše Dudka jsme získali materiál na přístavbu loděnice a přičiněním všech jsme ji dokončili. Musíme však podotknout, že největší podíl práce mají Miloš Dudek a Miloň Pletánek, jejichž obětavost byla příkladná. Slovan Farmakon nám také přispěl do lodního parku novými závodními loděmi: K1, K2, F1. Nadešel rok okresních a krajských spartakiád. A tak členové Spartaku Sigma nacvičují prostná. Zúčastnili jsme se Krajské Spartakiády v Přerově. Na závodech, které se při této příležitosti konaly, se dobře umístil Miloň Pletánek, který v závodě na 500 m K1 získal 1. místo.

 

 

 

 

 

 

¥

 

 

 

 

 

 

 

 

letech 1955 a 1956 byla činnost klubu poměrně jednotvárná: projížďky na vodě, odbíjená a občas táborák. Na závodech, kterých se oddíl zúčastnil, se umístili dobře pouze Miloš Dudek a Miloň Pletánek.

 

 

 

Rok 1957

 

 Tento rok se stává dalším důležitým mezníkem v historii našeho kanoistického oddílu. Všichni členové se jednomyslně vyslovili pro rázné zvýšení aktivity a zlepšení organizace. Jde o to, kdo bude práci řídit. Z mnoha navržených jsme dali přednost zkušenému Mirkovi Kouřilovi. Miloň Pletánek se stal hospodářem, Božce Kurkové jsme svěřili pokladnu, Zdeněk Šipka má na starosti treningy a nešťastným řízením osudu se stal kronikářem Milan Chytil.

 V důsledku nové reorganizace čsl. Těl. výchovy a sportu (kolikátá již to byla?!), spadáme pod TJ Sokol Černovír. A život se opravdu začíná projevovat. Konají se pravidelné schůzky každou středu v 18,00. Rovněž tak i treningy – ve stejný den, v 16,00 hodin.Z jara jsme podnikli jízdu Moravičany – Olomouc. Zúčastnili se: Pletánek, Mareš, Šipka, Chytil. Jednou z dalších akcí byl nedělní výlet do Horeckého lesa. Byla to první větší společná akce. Účast: Kouřilovi, Šipkovi, Marešovi, Lída Dostálová se svou neposednou ratolestí – Tomíkem, Romančíkovi, Mrňka Chytil, Lichnovská, Zajícovi.. Počasí, které nám nebylo příliš nakloněno se později přece jen umoudřilo. K večeru jsme nasedli do lodě a náš „konvoj“ se pomalu pohyboval po proudu. Za mohutného pokřiku a zvuků písně „O cangaceiro“ jsme propluli pod Lazeckým mostem a zakončili tak jeden pěkný výlet.

 A potom nastala doba skutečně tropických veder. Dobu odpolední jsme trávili na „Tajvanu“ po krk ve vodě, neboť to bylo jediné útočiště před mnohdy i čtyřicetistupňovými vedry. Nesnesitelná parna byla vystřídána „dobou dešťů“, která byla využita pro přípravy na dovolenou. Tentokráte jsme se rozhodli ji prožít na Slapské přehradě. Před odjezdem jsme se ještě zúčastnili okresních a krajských přeborů.

Výsledky:

Okresní přebory: Eliška Culková obsadila 1. místo v kategorii žen, K1 na 500 m.

 Miloň Pletánek se umístil na 2. a 3. místě v závodě K1 500 m muži.

 Dvojice Mareš – Šipka si vybojovala 2. místo v soutěži C2 na 500 m.

 Dorostenec Vojta Langmajer byl v závodě K1 na 500 m první.

 Krajské přebory: E. Culková 2. místo, 3000 m K1

 E. Culková 2. místo, 500 m K1

 Petřivalský 4. místo, 500 m K1, dorost

 Šipka – Mareš 6. místo, 1000 m C2

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář